Mýtus 3: To už rovnou můžeme zpět na stromy a utírat se lopuchem! Návrat do středověku!
Tady většina z nás zapojí fantazii a představí si pruh látky, který má žena zavěšený přes tělo a během dne ho jen posouvá a posouvá, až jej má večer celý od krve. Nebo si vzpomeneme, jak naše babičky praly hadříky a věsily je jako cáry na šňůru venku na zahradě. Jak je vyvařovaly v hrnci a taky jak jim co chvíli protekly a na jejich kvalitu nebylo spolehnutí.
Ano, to je historie.
Současné látkové vložky jsou úplně jiný level!
Je to jako bychom srovnávali dva kalíšky spojené provázkem a mobilní telefon.
Dnešní látkové vložky jsou nejčastěji bavlněné nebo bambusové, šijí se ze zdraví nezávadných, certifikovaných materiálů, často i v bio kvalitě, aby dotek s nimi snesla i ta nejcitlivější pokožka. Používáme i speciální materiály, jako třeba PUL (látka s polyuretanovým zátěrem), který je pro molekuly vody nepropustný, ale páru v malém množství propouští. Díky speciálním materiálům máme možnost používat vložky, které jsou spolehlivé a přitom tenké. Savé materiály jsou speciálně upravené, aby pojmuly co nejvíce tekutiny, často více než je tomu u jednorázové vložky. Dříve se vložky musely vrstvit, aby něco vydržely a pojmuly, bylo to nespolehlivé a vložkám nebo spíše poskládaným hadříkům se pro jejich tloušťku říkalo prkenice.
Jako zapínání nám slouží kvalitní plastové patentky a používání látkových vložek i jejich výměna jsou tak naprosto jednoduché. O tom se našim babičkám ani nesnilo.
.png)
2022 © Alena Hradilová