Říjen jsem zahájila nástupem do zaměstnání.
Říkala jsem si, že by bylo dobré, mít nějaký stálý příjem a látkové vložky přesunout na vedlejší kolej a nechat si je zase jako koníček. Nejdříve jsem hledala něco, "cokoliv", co by bylo na částečný úvazek, ale když jsem viděla nabídku, řekla jsem si, že lepší bude, když se do toho pustím naplno a najdu si spíše nějakou pozici v oboru.
A protože jsem původem stavební inženýrka, plán jsem měla jasný!
Najdu si práci na plný úvazek a budu se teď pár let soustředit na to, abych získala co nejvíce znalostí ohledně dřevostaveb, ekologických staveb a přírodních materiálů. Pokusím se dodělat si autorizaci, abych mohla poté projektovat samostatně to, co mi dává smysl. A smysl mi dávají malé domky, které jsou funkčně zařízené tak, že každý centimetr je smysluplně využitý, z přírodních materiálů, aby celé prostředí bylo zdravé a příjemně se v něm žilo. Domky, které vyrůstají z permakulturních zahrad a zahrádek, kde se jímá dešťová voda, která se dále využívá nejen na zalévání rostlin, ale po filtraci třeba i na praní, splachování wc nebo sprchování.
Absolvovala jsem pohovor v jedné místí firmě, splnila podmínky a 2. října slavnostně nastoupila. Ale po týdnu bylo jasné, že jsem přecenila síly. Místo pozice, o kterou jsem se ucházela, protože nabízela spíše několik kratších úkolů během dne, jsem se dostala opět k projektování, což jsou úkoly spíše na několik týdnů, až měsíců. A já u delších úkolů ztrácím trpělivost a jsem méně efektivní. Navíc v inzerátu avízovaná odměna se po nástupu smrskla na výši srovnatelnou s platem skladníka. Nu což, doufala jsem, že se to po ukončení zkušební doby změní, ale bylo jasné, že další tři měsíce rodinu situaci svojí výplatou zrovna nevytrhnu.
Nebyla jsem zvyklá sedět denně tolik hodin v jedné poloze a záhy se to projevilo bolestí zad a každodenní bolestí hlavy. Místo teplého jídla jsem v poledne zakousla namazaný chleba, zašla k číňanovi na nudle nebo se aspoň prošla po okolí firmy, protože sednout na lavičku nebylo téměř kam. Ráno jsem odvedla dceru do školky, což se neobešlo bez stresu, protože najednou jsem ji nemohla ponechat jejímu tempu, ale potřebovala jsem stihnout autobus. Ostatní děti se tak do školy vypravovaly samy a odpoledne doma také trávily samy, protože já přijížděla domů až jako poslední z rodiny. Větší svoboda znamenala, že začaly lajdat, dcera přestala chodit na hodiny kláves a já měla pocit, že jsem jako matka naprosto selhala.
Po dvou týdnech jsem onemocněla. Bylo jasné, že tohle tempo prostě nedám. Po návratu do práce jsme si se šéfem sedli, že probereme situaci. Zkrácení úvazku nepřicházelo v úvahu, práce měli ve firmě až nad hlavu a potřebovali někoho, kdo se do toho pořádně opře. A tak, i když jsem měla štěstí na dobrý kolektiv, což je důležité, a i když jsem zjistila, že mě to projektování i přes jeho časovou náročnost baví, druhý den jsem nesla do práce svoji výpověď.
Za tyto tři týdny jsem nepřidala ani jeden příspěvek na sítě. Neměla jsem ani chvilku, abych se látkovým vložkám a Aluše věnovala.
Poslední týden jsem se to snažila trochu dohnat a zase o sobě a své práci dávala trochu vědět. Podařilo se mi získat od Heureky certifikát "Udržitelný e-shop" a našít pár kousků látkových vložek s bambusovým aksamitem. Velice rychle se přiblížil listopad.
Rodina začala být ještě více neklidná, protože vidina mého stálého příjmu skončila tak rychle, jak začala. Já začala být taky neklidná a asi 3 dny trpělivě projížděla nabídky na zkrácený úvazek a brigády, bohužel neúspěšně.
A tak jsem si čtvrtý den sedla a začala počítat.
Je mi 43 let a ještě tak minimálně 20 let bych ráda nějakým způsobem pracovala. Znám náklady, které má naše rodina na jeden měsíc, stejně tak náklady, které potřebuji měsíčně na své podnikání. Z toho lze jednoduše vypočítat, kolik peněz je potřeba během dalších 20 let přinášet. Počítám s tím, že růstem dětí i podnikání se náklady budou zvyšovat.
Nepočítám s tím, že v době, kdy za 20 let "půjdu do důchodu", bude stát v takové kondici, aby mi vyplácel nějaký důchod. Takže rovnou počítám s tím, že na svůj důchod si potřebuji vydělat sama. Odhadem počítám, že tak 20 let bych ráda strávila v důchodu. To bude v době, kdy děti budou velké a samostatné, kdy budou naše hypotéky splacené a já budu potřebovat peníze na provoz domácnosti, jídlo a nějaké zpříjemnění volného času (cestování, koníčky atd.). Z toho lze odhadnout, jakou částku celkem budeme s mužem potřebovat měsíčně.
A tohle celé je potřeba našetřit již v prvních 20letech!
Rychlým výpočtem jsem došla k tomu, že pro svoji spokojenou (nebo aspoň nějakou) budoucnost je potřeba každý rok společnými silami vydělat 1,3 milionu čistého, což je asi 108 tisíc za měsíc.
Počítala jsem to i pro případ, že jsme s mužem oba dva zaměstnaní a vlastní podnikání neprovozuji, čili ušetřím za nějaké provozní výdaje, ale celkovou bilanci to o moc nevylepšilo, přeci jen moje podnikání není zase tak nákladné, jak by mohlo být nebo jak vychází někomu jinému.
A tady docházíme k prozření!
Co může mladá rodina udělat, aby měsíčně vysypala na stůl 100 tisíc, poplatila tak své výdaje, závazky a byla schopná ušetřit si nějakou korunu na důchod?
Kdybychom jeli půl na půl, každý by měl za úkol donést 50 tisíc čistého. Jenže, kde najít zaměstnání, které vás baví, dává vám smysl, není to žádné levárna, žádná práce pro práci a vyplatíte se vašemu šéfovi natolik, že vám dá 65 000 hrubého měsíčně? Při procházení nabídek práce bylo jasně vidět, že průměrná hrubá mzda je kolem 25 - 30 000 měsíčně. Pokud seženete něco, co se blíží 40 000 za měsíc, pak jste šťastlivci. Máte 60 000 za měsíc? Pak patříte mezi hrstku vyvolených. Co z toho vyplývá?
Většina dnes pracujících lidí, pokud jsou starší 40 let, mají děti a jiné "výdaje", nemá šanci našetřit na svoji penzi.
Má to řešení?
Má!
Podnikat a být fakt dobrá! Protože v podnikání nejsou žádné platové hranice! Záleží jaký máte nápad a jak ho umíte prodat!
Takže půjdeme zase zpátky....
Jsem ráda, že můj muž je zaměstnaný, což nám přináší (alespoň prozatím) jistotu jednoho stabilního platu. Můj muž je skladník, proto to moje porovnání, a jeho výplata měsíční výdaje nepokryje, což je v českých domácnostech docela běžné.
Tak si pro představu spočítáme, co by znamenalo, že moje podnikání musí přinášet 70 000 čistého měsíčně.
Rok 2023 má 250 pracovních dnů. Jako OSVČ musím počítat s tím, že dovolenou nemám hrazenou, ale pracovat cca 5 * 5 dnů také nebudu, zároveň mohu onemocnět, takže 2 týdny ještě odečtu na nemoc.
250 - (5*5) - (2*5) = 215 pracovních dnů.
Budu tedy počítat, že pracuji celý týden, což je 215 dnů. Každý den budu několik hodin věnovat kombinaci šití, balení, propagaci, správě sítě, cestě na poštu atd., atd. a celkově mi to vyplní 6 hodin. Což si mohu jako podnikatelka nastavit a vytvořit si pro sebe "částečný úvazek".
Takže 215 dnů * 6 hodin = 1290 odpracovaných hodin, které mi musí vydělat 70 000 každý měsíc bez ohledu na dovolenou nebo nemoc (čili 840 000).
Každá moje pracovní hodina musí tedy vydělat 840 000 / 1 290 = 651,-
A máme tu výslednou čistou hodinovku cca 650 korun českých!!!!
Průměrně bych tedy každý den měla být schopná vydělat cca 3 900,-.
Tento výpočet je jen orientační. Každý máme jiné potřeby, splácíme jiné výdaje, máme jinak vysoké výdaje na podnikání a na nároky na život, máme jiný počet dětí, různý věk. Navíc nevíme, jak se bude celkově ekonomická situace vyvíjet. V počtech není zahrnutá každoroční inflace. Je to jen úplně hrubý nástřel docela nenáročné rodiny se 3 dětmi. Přesto může být výsledná hodinovka šokující. A přitom je to jen základní částka, která by naší rodině (dost možná jen možná) vystačila na běžný život a důchod bez jakéhokoliv utrácení a rozhazování.
Popravdě, já jsem nesmírně ráda, že jsem si tento hrubý výpočet udělala. HOOOODNĚ mi otevřel oči a nakopl mě do akce!
Za svoji budoucnost jsem zodpovědná a výpočet mi vyčíslil, jak by mohla vypadat naše finanční soběstačnost.
A jak dopadlo moje podnikání v říjnu?
SKÓRE:
Našila jsem jen asi 12 látkovek, víc jsem za ten poslední týden nestihla.
Prodala jsem celých 16 ks látkových vložek a Klenotek.
Bohužel, v říjnu mi na e-shopu přistály jen 4 objednávky a opět jsem nevydělala ani na náklady spojené s podnikáním.
Ale jedeme dál!