Poslední měsíc roku byl ve znamení odpočinku.
Vůbec do ničeho jsem se nenutila, i tak jsem byla opět docela akční na sítích.
Dostala jsem nabídku na rozhovor k podpoře Lokálního podnikání v Olomouci od Šárky Gajdošové, která v Olomouci vede obchůdek Ostrov pro rodinu. Byla to výborná příležitost představit se olomouckému publiku "na stejné vlně" a povědět, jak úžasné látkové vložky jsou, takže jsem s radostí přijala! Kdybyste chtěli, dám vám sem odkaz, ať si můžete rozhovor poslechnout. Na stránkách Ostrova pro rodinu jich najdete daleko víc a můžete se tak seznámit s lidmi a jejich smysluplnými projekty, které tu v Olomouci a okolí máme. A že se tu máme!
Byl to 4. měsíc, který jsem se pokoušela Aluchu vzkřísit, a i když to v listopadu vypadalo, že se blýská na lepší časy, pořád jsem vnitřně pochybovala, jestli to celé zvládnu.
A protože my jsme energie, to co je kolem nás je energie a vše je propojené, "osud" si se mnou pěkně pohrával. Házel mi do cesty různé pracovní nabídky. Tu na zpracování nějaké grafiky. Tu možnost mít zaměstnání na částečný úvazek a home office v projekci, tu možnost přednášet na akci o látkových vložkách. A já se v tom plácala a pořád jsem nevěděla, k čemu se přiklonit. Skákala jsem jak zajíc z jedné příležitosti do druhé, až jsem z toho byla unavená a nešťastná. Nechtěla jsem nic propásnout, nic odmítnout bez toho, abych tomu dala šanci.
Jako poklad, který se mi minulý rok povedlo objevit považuji skupinku pěti žen, se kterými se každou středu setkáváme nad čajem a tancem. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že můžu potkat tolik inspirujících žen, se kterými se budu cítit tak dobře a tak moc "mezi svými". Vždycky je šance svěřit se s nějakým trápením nebo problémem a získat na to náhled od ostatních nebo třeba jen objetí a mlčení. Někdy se ani nemusím ptát, přijde mi, že jsme všechny tak nějak navzájem propojené. Když už jsem opravdu nevěděla z které do které, padla otázka, co vlastně dělám nejraději? Co bych chtěla dělat? Odpovědí byla samozřejmě "moje Alucha", ale hned jsem k tomu připojila spoustu důvodů, proč nejde, abych se věnovala jen jí. Však to znáte, někdy kolem vás všichni už dávno jasně vidí něco, co vy ne a ne vidět. A je dobré, že vám ostatní zvědomí ty klacky, které si slepě neustále házíte pod nohy. Tak jsem si já ten večer ujasnila co bych si přála a poté vytáhla kartu, na které stálo, že "vím, co mám dělat". V knížečce, ve které bylo ještě podrobnější vysvětlení ke kartě, stálo, že svůj směr znám a mám si dát důvěru tím směrem jít. No a kdybych potřebovala, že si mám požádat o znamení, jestli jdu správně. A tak jsem si tedy požádala o to znamení, že pak se tomu tedy přestanu bránit.
Druhý den ráno jsem se probudila a zjistila, že můj včerejší příspěvek na TikToku získal 37 300 shlédnutí! Ty jo! Znamení! Doposud moje příspěvky měly kolem 200 - 500 shlédnutí. Tak jo! Znamení bylo tady a já si řekla, že už si klacky pod nohy házet nebudu! To dopoledne jsem ukončila tlustou čárou asi tři projekty, které se mnou nebyly úplně v souladu. Čistě na základě vnitřního pocitu, který jsem z nich měla. Zařekla jsem se, že se nebudu tříštit a plně se budu soustředit na Aluchu.
Od té doby se můj život docela proměnil. Teda, na venek je pořád stejný, ty změny cítím jen já, uvnitř sebe. Začaly mi přicházet daleko smysluplnější nabídky. Občas přijde nějaké pošťouchnutí, jestli bych nechtěla udělat nějakou grafiku nebo něco jiného takhle bokem Aluchy. To se vždycky zastavím a nacítím si, jestli opravdu chci. V duchu si říkám, že to jsou takové zkoušky, jestli vydržím a budu si stát za svým nebo ustoupím a sklouznu do toho svého přeskakování z projektu do projektu. Hodně mi pomáhá rozhodnout se podle svého nejhlubšího pocitu. Necítím se u toho nejlíp, nevadí, s díky odmítám. A víte co, většinou vzápětí přijde něco s čím jsem daleko více v souladu. Cítím se na to, chci "odskočit" a udělat třeba nějaký grafický návrh bokem, udělám to. Většinou je z toho opět příjemná spolupráce a já jsem ráda, že jsem do toho šla. Celkově mě baví, jak se tady tohle rozhodování učím brát s lehkostí. Je to vlastně taková hra, kterou hraju ani nevím s kým. Ale fakt mě to baví! A docela se těším, s čím "osud" přijde příště a na čem mě bude zase zkoušet zlákat :-D
No a ještě tedy SKÓRE:
Celkově mi v prosinci přišly jen 4 objednávky, ze kterých jsem ani nepoplatila náklady.
Zajímavé je, že celý prosinec jsem se cítila vnitřně hodně dobře. Cítila jsem se silná, že jsem zvládla "nástrahy", které mě chtěly odvézt od mého plánu soustředit se na Aluchu. Paradoxem je, že když to sem takto napíšu, vypadá to, že prosinec byl úplný debakl. Já si ale celý prosinec udržela pocit, že to finančně zvládnu. Cítila jsem radost z toho co dělám, vlastně někdy jsem si připadala úplně jako nějaký šťastný blázen. Vůbec jsem nepochybovala, že se vše poskládá jak má a finance mít budeme. A víte co? Přesně takto to bylo! Peníze přicházely jinou cestou, často z míst odkud jsem je vůbec nečekala! Třeba v podobě vyúčtování elektřiny s přeplatkem.
A tak hurá do příštího roku! Frčím na téhle vlně dál!