MŮJ PŘÍBĚH

ALUCHA

Jednou se narodila jedna malá holka. Žila s rodiči v bytovce na sídlišti, a když jí umřel děda, tak se s rodiči přestěhovala za babičkou, do domku u lesa.

Ta malá holka jsem já, ale dětství a dospívání přeskočíme...co vy na to?  

Momentálně jsem potřetí na rodičovské dovolené s naší dcerou Johankou a zároveň jsem, jak já říkám, na polovičním úvazku s Aluchou. Takže mám, dá se říci, "práce" dvě. Je to už šestý rok, kdy jsem z každodenního projektování u počítače odešla na mateřskou dovolenou. Postupně se nám narodili tři děti. Předtím jsem několik let pracovala ve stavební projekční kanceláři. 

Ono se může zdát, že projektování a šití jsou dvě rozdílné věci. Mně ale připadá, že se celý můj život tak trochu točí kolem toho samého. Mám ráda kreslení, vytváření, hudbu, jazyky a cestování. A nejšťastnější jsem když se mi daří vše vzájemně nějak propojit. Po nějaké době doma jsem si položila zásadní otázku: "Co bych ve svém životě chtěla dělat, kdyby mi v cestě nestály žádné překážky?"

Bylo léto 2015 a já propadla kouzlu barefootové obuvi, a tak moje představy směřovaly k tomu, že sedím na venkovní terase rodinného domu u lesa, v poklidu šiji na šlapacím stroji dětské capáčky, vedle mně leží na zemi velký irský setr. Za domem les a před sebou výhled do úchvatné zahrady. Všude klid a pohoda. Chvilkami upíjím čaj, pak zase šiji, pak se zvednu a jdu se projít zahradou, sem tam něco okopu nebo otrhám a za chvíli zase sedám k práci. To byla moje vysněná představa, díky které jsem se do toho všeho pustila. Často si to všechno představuji i dnes, když potřebuji dodat síly, jen jsem v těch představách vyměnila capáčky za látkové vložky.

Začala jsem opravdu od nuly a bez znalostí šití jsem se postupně prokousávala dál a dál. Těch změn, postupných krůčků, malých vítězství i nezdarů byla spousta, ale pořád mě to žene dál. Naštěstí! Já jsem beran, horká hlava... Jakmile mám nějaký nápad, ihned se pustím do jeho realizace, a ještě než jej pořádně dodělám, už o tom píšu kamarádkám. Ale někdy se stane, že výsledek nevypadá tak, jak jsem si představovala, a já ztrácím síly zkoušet dál. Prostě to nechám plavat, už nemám sílu se k tomu vracet a zkoušet jinou cestu. Takže ve skrytu duše mám trošku strach, aby i s Aluchou nepřišlo nějaké takové vyhoření. 

Naštěstí i po těch třech letech mám spoustu nápadů, energie a nadšení pouštět se do nových věcí. Úplně tím vším žiji! Od začátku jsem věděla, že se chci vydat jinou cestou než ostatní a že moje výrobky budou šité co nejvíce ekologicky na šlapacím šicím stroji. Mám k němu citový vztah a myslím, že se to odráží i do mých výrobků. Spolu s výběrem co nejkvalitnějších materiálů, bio materiálů a prošíváním bio bavlněnou nití vzniká jedinečný výsledek. Každý kousek mi projde rukama, od výběru materiálu, přes jeho přípravu, až po konečné označení cedulkou. Každý kousek musí být zpracován opravdu precizně. Nechci, aby zákaznice byly rozčarované z toho, že se jim po vyprání vložka pokroutí nebo z ní budou trčet nitě. Musí držet tvar a léta sloužit. Látkové vložky mi přijdou jako jedinečný produkt. 

Ano...jsem do nich úplný blázen :-) Ale přijde mi geniální jak jsou příjemné, hygienické, nevytváří další odpad, jsou léčivé a neskutečně krásné!

Nikdy mě nenapadlo, že se vydám tímto směrem. Ale musím říct, že jsem po všech stránkách spokojená. Jsem ráda, že jsem našla něco, co se dá zvládnout i s dětmi za krkem a hlavně z domova. Je pravda, že to u nás často vypadá jako po výbuchu, ono stihnout vše se nedá. Líbí se mi, že jsem součástí celého procesu a vše můžu ovlivnit. Že jsem sama sobě šéfem. 

Vše začíná výběrem látek a vzorů. Přemýšlím, co budu s čím kombinovat a co se bude šít. Jsem napnutá, jak bude vypadat konečný výsledek a jak se bude líbit ostatním. Baví mě potkávat se se stejně zapálenými lidmi. Inspirují mě jejich životní příběhy. 

 Paradoxní je, že od začátku jsem si přála být více nezávislá a mít více času na rodinu a na děti. Jak jsem rozjela šití a neměla čas se zastavit, tak jsem si až letos uvědomila, o kolik času s dětmi jsem se vlastně naopak spíš připravila. Došlo mi, že takhle je to špatně. Proto jsem právě letos začala hledat nějaké posily, aby všechna práce neležela jen na mně. Cítím, že potřebuji zpomalit a začít se více věnovat také sobě a svému zdraví. 

A odpočívat! 

Nemá smysl se u něčeho uštvat. Na druhou stranu jsem našla něco, co mi dává smysl, co mě baví a naplňuje. A díky čemu si připadám hodnotnější a sebevědomější. Někdy mám dny, kdy se nedaří a já přemýšlím, jestli bych to celé neměla spíš pověsit na hřebík. Tímhle si asi občas prochází každý. Pak vypínám počítač, odcházím od stroje a snažím se hodně spát. Častokrát se stane, že si pak další den přečtu e-mail od spokojené zákaznice, kde píše, jak jsou látkové vložky příjemné, precizně ušité nebo jak se jí díky nim změnil vztah k menstruaci. V tu chvíli hned ožívám, sedám ke stroji a plná sil se zase pouštím do práce. Komu by se nelíbilo, když jeho práci někdo pochválí a ocení. Uvědomila jsem si, že to se mi v zaměstnání nestávalo a je to strašná škoda. Díky pozitivním zpětným vazbám vím, že moje práce má smysl.

*** Budu ráda, když svým nadšením nakazím i Vás ***

2019 © Alena Hradilová