VELKÉ LETNÍ PŘEKVAPENÍ....

17.01.2017

V prosinci jsem se chystala, že napíšu ohlédnutí za mým prvním prošitým rokem. Chtěla jsem tam sepsat co se podařilo, co méně a co chystám do budoucna. Sedla jsem k tomu asi třikrát, otevřela počítač....a pak mi to celé přišlo takové hloupé, takže jsem zase počítač vypnula a šla dělat něco jiného.

Z celého toho souhrnu událostí minulých bych ráda vypíchla jednu věc. 

Chci ještě jednou poděkovat Michalovi Muzikantovi, za vytvoření loga Alucha

Jsem z loga nadšená a pořád kroutím hlavou, jak někdo může mít buňky něco takového vymyslet na základě pár základních informací, které mu zadám :-) Když si vzpomenu na svoje pokusy o logo, tak se musím stydět! Ještě že má Michal takové super nápady! A taky, že si našel čas, protože toho má na práci opravdu hodně. 

Takže ještě jednou díky Michale!

To by bylo k tomu minulému roku. K letošnímu roku jsem se chystala napsat, jaké mě napadly nové projekty, co budu zkoušet ušít a podobně. Ale taky si to nechám tak trochu pro sebe a to z jednoho prostého důvodu....za necelé dva a půl měsíce se na svět vykulí loňské prázdninové překvapení a já vlastně vůbec netuším, jak to pak u nás bude vypadat :-)

Když jsem před čtyřmi lety čekala Aničku, zažívala jsem těhotenství tak, jako spousta maminek, které čekají své první dítko. Po příchodu z práce jsem kolikrát celé odpoledne odpočívala, na internetu jsem pročítala jaká část miminka se zrovna vyvíjí, jak roste. Docela často jsem se vážila, kolik jsem za to těhotenství přibrala a nakoupila jsem spoustu potřebných věcí, bez kterých (dle internetu) není možné aby miminko existovalo. První měsíce jsem Aničku fotila snad každý den a pozorovala, jaké dělá pokroky. Dala jsem na zaručené rady svého okolí, kojila po třech hodinách, dítě strkala do postýlky a snažila se ho moc nerozmazlovat. Anička proplakala první půlrok, kojit se moc nechtěla, tak od čtvrtého měsíce přišly příkrmy a od půl roku už prso nechtěla vůbec. Od malička byla hodně samostatná a časem se ukázalo, že i tvrdohlavá po mamince. U ničeho dlouho nevydržela a zabavit ji zaměstnalo celou rodinu.

Za necelé dva roky se ukázalo, že čekáme Velíška. To už jsem věděla, že některé věci budou jinak. Těhotenství probíhalo bez problémů, jen pálení žáhy se dostavilo trochu dříve. Už nebyl čas sledovat internet a navíc jsem už spoustu informací věděla z prvního těhotenství. Nebyl čas ani na odpočinek. Prošla jsem všechna vyšetření a spořádaně porodila usměvavé miminko. 

 Na kojení po třech hodinách jsem se vykašlala a prostě kojila kdy Velíšek chtěl. Oproti Aničce byl Velíšek veselé spokojené miminko hned od narození. Často se usmíval. Od malička spal se mnou v posteli. Byl to tulivec a to mu zůstalo doteď. Už jsem věděla, že spoustu věcí, které mi tu zůstaly po Aničce nebudu potřebovat. Přebalit se dá přece všude, nejen na přebalovacím pultu. A tak to bylo se spoustou věcí. Místo toho jsme po čase pořídili první šátek a vyměnili nosítko za větší. Začali jsme používat látkové pleny, i když v kombinaci s těmi jednorázovými. Sem tam se mi podařilo udělat nějakou fotku, ale i tak jich máme jen pár. Volného času ubylo, vymyslet program pro dvě děti, nakrmit je, přebalit a zvládnout vše okolo mě docela zaměstnalo. Ale potřebovala jsem i nějaký ventil a pomalu se začala rodit Alucha.

A jak děti rostly a dvouletá rodičovská dovolená se krátila, začali jsme se poohlížet po jeslích a já se připravovala na návrat do zaměstnání. Jesličky jsme nakonec sehnali, ale víkend před začátkem jsme zjistili, že na cestě je třetí miminko! Takže co teď? S tím jsme nepočítali :-) Nu což, budeme velká rodina....

A jak vypadá třetí těhotenství? Musím říci, že dost často zapomínám, že jsem vlastně těhotná. Teď už jsem sice jako balon, takže se to zapomenout nebo přehlédnout nedá, ale ten průběh se oproti těhotenství s Aničkou a Velíškem přeci jen liší. Zjistila jsem, že nemám ani jednu svoji "těhotnou" fotku. Zvážila jsem se za celou dobu asi 3x. Sice mě váží i na kontrolách, ale výsledky nejsem schopná si zapamatovat. Neustále nevím, ve kterém týdnu těhotenství se nacházím, takže jednou za měsíc sedám k internetu a vynálezu jménem "Těhotenská kalkulačka". Po té co zjistím v jakém týdnu jsem a co se miminku vyvíjí, to zase do dvou dnů pravidelně zapomínám. 

Porod se blíží a děti to cítí. Velíšek je čím dál větší tulivec, chce se chovat, nosit, což mu odmítám a neustále se v noci plíží ke mně pod peřinu. Na třetí dítko se "chystáme" asi nejméně. Ve sklepě je zásoba oblečení, které potřebuje probrat a protřídit. Tentokrát nevíme, jestli je mimčo chlapeček nebo holčička, takže na třídění a chystání oblečků je čas. Také máme schovaný koupací kyblík a kočárek. Došli jsme k závěru, že postýlku a kolíbku opravdu převážet a chystat nebudeme :-) Přebalovací pult nepotřebujeme. Vlastně potřebujeme jen pár věcí. Do naší staré felicie se nás pět opravdu nevleze. Nosící šátek bude potřeba pěkně od začátku. Přeci jen obě ruce budu potřebovat na Aničku a Velíška. A pak budu muset ušít výbavu :-) Plenečky, kojící vložky, poporodní vložky... konečně to všechno otestuji sama na sobě :-)

A proto je zbytečné psát, co nového jako Alucha chystám. Já to vlastně sama nevím. Je docela možné, že už za týden, dva nebudu mít sílu sedět u šicího stroje. A i kdybych to vydržela ještě těch pár měsíců do porodu, netuším, jak to u nás bude vypadat pak!

Jediná změna která nejspíše musí nutně nastat, bude zvolnění pracovního tempa a občasné šití pouze na sklad. Žádné zakázky na objednávku a na přání. Ale třeba i v tomhle se mýlím .... však ono se to za včas ukáže :-)

Třeba se konečně dostanu i k šití dětského oblečení :-)